|
TRUK
|
Vrak III
A pár kousků nádobí z Gosei Maru, která je mezi vybranými vraky.
The Gosei Maru is also known as the "Stern-High Wreck". The depth ranges from 8 feet at the stern to 100 feet at the bow. The propeller and rudder area on this ship can occupy a photographer for an entire dive! Artifacts discovered on this wreck include sake and beer bottles along with beautiful china pieces. Torpedo bodies and separate warheads can be found in some of the holds.
Depth
Hull 8 ft. 2.5 m.
Bottom 100 ft. 31 m.
Size
Length 269 ft. 82 m.
Gross Tonnage: 1,931 tons
Details: Resting almost on her port side about 200 yards off shore from Uman Island.
čauec Vasa
Vraky 2
Další z lokalit, který prošly do finále je vrak ponorky I 169 , která odpočívá ve 40 metrech.Specifikaci si přečtěte v originále, alespoň zatrénujete čingliš.
The I-169 Submarine
While replenishing fuel & supplies in April 1944, a warning of an American air raid sent this submarine to the bottom to wait until the raid was over. The sub failed to resurface and investigation by a diver found a storm ventilation tube open and the control room flooded. Salvage operations failed and the entire crew perished. The Japanese 6th fleet command blew up the I-169 with depth charges to prevent its being compromised by impending American invasion forces.
According to Klaus Lindemann's Hailstorm over Truk Lagoon guide, "points of interest on this ship are: aftship with conning tower, sagged to port. Cables forward were part of degaussing device. Large double exhaust systems, two access hatches, tripod mast. Propellers heavily damaged."
Depth
Bottom 144 ft. 40 m.
Size
Length 336 ft.
Displacement: 1,400 tons
čauec V
Plánované vraky I
Plán potápění se rodil během uplynulých 3 týdnů a vykrystalizoval do následující podoby.
Časové pořadí vraků se bude měnit ale nejzajímavejší jsme vybrali a absolvujeme to určitě.Viditelnost 30-40 metrů, teplota vody 29-30 stupňů.
The San Francisco Maru
This passenger/cargo ship sunk upright, fully loaded with cargo & thus is often called 'The Million Dollar Wreck'. Deck cargo includes both trucks & battle tanks. Hold cargo includes mines, torpedoes, bombs, artillery, anti-tank, & small arms munitions, aircraft engines & parts & oil/gasoline drums. Many artifacts remain in the bridge area.
Depth
Superstructure 150 ft. 45 m.
Deck 165 ft. 50 m.
Bottom 200-210/ft. 63 m.
Size
Length 385 ft. 116 m.
Gross Tonnage: 5,831 tons
Pěknej pracovní týden vám fšem V
Plánovaná akce 1/2009 zajímavosti a info
-------------------------------------------------------
Dolujeme termíny letenek a máme
pojištěnou rezervaci v kapku jiným termínu s odletem 31.1.2009 ale pořád se snažíme o původní termín o týden dříve.Ne, že by na tom visel svět ale plán je plán.Monzuny začínají až po 15.březnu, takže času dost.Skupina poletí po trase Praha-Amsterodam-Manila, to už známe dobře ale pozor, potom pokračuje směrem na Guam, trvání letu další 4 hodiny 40 minut a z Guamu na Truk dalším Boeingem ještě hoďku čtyřicet. A jsme tam, je jasnej hotel a vybrané dajvko.Všeobecný informace budou na webu, specialitky osobně pro účastníky, čaj V
---------------------------------------------------------
Maličko teď navážeme na květnovej seriálek o historii Truku ale aby to nebylo pořád dokola, vezmeme to jenom v kostce a navíc se všechny materiály se objeví na liště akcí.Během druhé světové války byla rozlehlá tichomořská laguna Truk, nyní Chuuk, jednou z hlavních základen Japonců, kde sídlilo velitelství oblasti, hladinové i ponorkové loďstvo. Byla také útočištěm mnoha nákladních lodí dopravujících válečný materiál a jednotky na různá bojiště. Laguna má průměr téměř 70 kilometrů a z otevřeného oceánu do ní však přes korálovou bariéru vede jen pět splavných průlivů. Někdy se proto Truku také říkalo japonský Pearl Harbor. Strategicky významná poloha ji brzy posunula do středu zájmu japonského velení. Když později museli Japonci pod sílícím tlakem Američanů ustupovat ze svých pozic, rozhodli se udělat z Truku silně opevněný bod a současně místo, o které svedou rozhodující bitvu.
Na počátku roku 1944 americký letecký průzkum zjistil, že laguna je silně opevňována a na ostrovech, které ji lemují, vyrůstají nová letiště. Japonci však průzkumná letadla zaznamenali a začali odtud stahovat nejcennější válečná plavidla. To už ale bylo pozdě.
17. února 1944 Američané zorganizovali obrovský nálet více než 500 strojů startujících z letadlových lodí. Stíhači vyčistili vzdušný prostor a bombardéry se v dalších vlnách vracely až do 18. února. Celkem bylo potopeno přes 60 japonských lodí, zničeno 270 letadel a zabito 1500 Japonců. Američané za vítězství zaplatili 30 mrtvými. Truk se z této katastrofy do konce války nevzpamatoval a japonské velitelství jej prakticky odepsalo. V současnosti se z atolu Truk stalo cosi jako největší podmořské muzeum druhé světové války a 90% z jeho návštěvníků tvoří potápky. Uvidíme, čau V
-------------------------------------------------------------
Další kousek počteníčka o tom, jak to chodí v severních Marianách.
Večer v hotelu se pokouším dobít prázdné baterie, ale adaptér na americké zástrčky se rozpadá. Pomocí drátků, provázků a lepenky jej dáváme dohromady. Po chvilce to ještě vylepšuji, když vtom dostávám takovou prdu, že beru druhou o zeď. Myslím, že to muselo vyrazit pojistky až v Kalifornii. Jirka připouští, že jej to taky před tím šlehlo, ovšem jen trochu, protože on tomu tak nerozumí. Ještě ráno se cítím nabit energií a když vrháme kotvu nad vrakem Rio de Janeiro Maru, jsem pod hladinou ze všech nejdřív. Viditelnost přesahuje 30 metrů, a tak se snadno na vraku orientujeme. Plaveme s Jirkou do skladiště, kdy by měly být láhve od saké. A byly tam. Po rozsvícení filmového světla nevěřícně zíráme na stovky dřevěných beden a snad tisíce láhví pokrývajících celé skladiště. Láhve jsou ale prázdné, protože korkové zátky byly už dávno sežrány mořskými živočichy. Jirka pro jistotu otvírá nožem ještě pár beden, ale i tam jsou láhve už bez zátek. Za předpokladu, že korek byl ve všech láhvích sežrán přibližně ve stejnou dobu, musel obsah láhví silně zředit mořskou vodu ve skladišti. Ve výsledném grogu musely být přítomné ryby ožralé jak dogy a hulákat, že je bylo slyšet až na druhou palubu.
Některé z rozpadajících se beden obsahují i porcelánové misky. Mezitím jsme zvířili usazeniny natolik, že couváme k východu. Navečer po skončení potápění se jdeme ještě podívat na příď obrovského letounu Martin PSM, která leží na mělčině asi půl kilometru od hotelu. V přilehlé džungli je malá část trupu, napůl zapadaná kokosovými ořechy. V jedné z příhrádek tam našel Jirka 50 let starou kazetu s dosud nevyvolaným filmem Kodak. Musil být na palubě, když to prásklo do džungle. Nikde ale nevidíme zbytek trupu nebo křídla tohoto velkého letounu. Jdeme se tedy číhnout pod hladinu a skutečně asi 60 metrů od břehu, v hloubce zhruba 2 metry, leží obrovská křídla a spodní část trupu. Uvnitř jsou veliké gumové měchy, snad palivové nádrže, dále různá táhla a ozubené převody.
Zatímco příď letounu, která ční z vody, je domorodci dokonale "vybílena", tak tato část letounu je prakticky nedotčena lidskou rukou. Nepočítám-li tedy Jirkovu, který odtud zachránil jakýsi přístroj s vyrytými stupnicemi. Protože byl částečně porostlý mořskými živočichy, rozhodl se Jirka rozpustit je v octě v hotelové koupelně. Jít ovšem koupit 300 litrů octa k naplnění vany, bylo by pro hosty tohoto hotelu jaksi nevhodné. Nakonec to vyřešil tak, že koupil jeden litr a ten nalil do plastikového sáčku, v kterém uchovával tento již silně páchnoucí přístroj. Sáček utěsnil a ponořil jej do vany napuštěné vodou, čímž zabránil protržení stěn plastikového sáčku. Chodil pak sledovat chemické reakce uvnitř sáčku, které uvolňovaly jakési plyny. Tři dny chodil kupovat ocet a vypouštět ze sáčku nahromaděný plyn. Čtvrtý den usoudil, že přístroj je příliš těžký a rozměrný pro leteckou dopravu zpátky do Sydney. A tak jej vhodil střílnou do zničeného bunkru na pozemcích hotelu.
zdárek Vasa
-----------------------------------------------------
o jeho cestě do oblasti trucké laguny a miska rejže o který vypráví, je údajně na naší, tedy jeho fotce v úvodu článečku..
V potápěčské společnosti se domlouváme, že tentokráte bychom chtěli proniknout hlouběji do potopených lodí a natočit i temná zákoutí, kde jsme ještě nebyli. A tak se druhý den zrána noříme na vrak lodi Kensho Maru. Chodbami proplouváme do strojovny v hloubce 28 metrů. Je to zážitek jak z verneovky. Je zde trochu šero a vznášíme se nad ochozy a schodišti kolem obrovského motoru. Vedle mosazných manometrů leží srovnané nářadí: Na nýtovaných stěnách s dosud zasklenými okénky jsou upevněny náhradní součástky motoru a ve stropních lampách nad ochozy jsou dosud neukradené žárovky. Náš podvodní průvodce nám ukazuje misku na rýži, v které jsou tyčinky, a podle barvy a váhy jsou asi ze slonoviny. Pak proplouváme ještě několika místnostmi, kde filmujeme trestuhodný nepořádek: lodní lampy, láhve, nádobí a lodní telegrafy. Když se zář filmového světla mění na doutnavku, je čas k návratu na hladinu.Tak hezkou víkendovou sobotu, dám snídani a mrknu na Leštinku.Čaj Vasa
------------------------------------------------------------
Blíží na nám uzávěrka akce Truk 2009,čas kvapí.Odlet je předběžně stanoven na 23.-24.leden, přílet 6.-7.2.2009.Počet účastníků je zatím 5, maximální je 9-10.Odhadovaná cena se pohybuje kolem 70 tisíc korun za kompletní letenky, letištní taxi, příplatky, transfery a ubytování.Obzvláště cesta je velmi vypečená, zatím máme vymodelované dvě trasy, z nichž jedna vede přes Austrálii, druhá přes Filipíny.Nejlevnější letenky nám již unikly, ale to bychom je museli booknout už v dubnu a to bylo moc brzo.Poslední termín na přihlášení, teda určuju na konec září a již zabukovaní se mně nemusí znova hlásit.
K doladění chuti na Truk, dávám malej seriálek Petera Katze, kterej je znalcem dané oblasti Tichomoří.
Moen v Trucké Laguně. Od poslední naší návštěvy zde došlo k převratným změnám. Za prvé změnili jména ostrovů, a tak místo na Truku jsme v Chuuk State. Dále zde zrušili prohibici a pivo i liguére jsou k dostání všude. Tím se zařadili mezi vyspělé civilizované země. Dalším šokem je, že v nejdražším Truk Continental Hotelu neteče letos v koupelnách sladká voda, ale pouze brakická, neboli napůl slaná. Tím použití mýdla nepřipadá v úvahu, což nás tedy nijak zvlášf nermoutí, ale na druhou stranu to znamená, že není v čem opláchnout věci po potápění. Znamená to, že neoprény nám do druhého dne neuschnou a zápach z neoprénových botek po týdnu potápění předčí i ty nejčernější předpovědi.A kousek zasejc příště, čauec a zejtra na Leštince Vasa
----------------------------------------------------------
pár faktů pro ty z nás, který se mají rádi s tím Němcem, víte kterým .... Alz.... ..
oficiální/originální název země
Federate states of Micronesia
rozloha
701 km2
hlava státu
prezident Joseph J. Urusema
polit. systém
federativní republika
územní uspořádání
4 federativní státy - Kosrae, Pohnpei (dříve Ponape), Chuuk (dříve Truk), Yap
hlavní město
Palikir (ostrov Pohnpei)
jazyk
angličtina (úřední řeč), trukština, pohnpeiština, yapština, kosreanština
náboženství, církve
křesťanství (převažuje římskokatolická církev)
čas, časová pásma
GMT + 10
nedochází k posunu zimního a letního času
měna
1 US dolar = 100 centů
elektrický systém
120V / 60Hz
tel. předčíslí
00 691
K cestě na Mikronésii není potřeba vízum k pobytu nepřesahujícímu 30 dnů. Při příjezdu je třeba doložit cestovní doklad platný ještě nejméně 120 dní po plánovaném opuštění Mikronésie, zpáteční letenku a dostatečné množství finančních prostředků k pobytu v zemi. Při cestě letadlem je na palubě rozdávána imigrační karta, kterou je nutné při příletu vyplněnou předložit imigračním úředníkům. Pobyt si lze na místě prodloužit až na 60 dní. (informace MZV ČR)
zastoupení ČR v zahraničí:
Consulate General of the Czech Republic, 169 Military Road, Dover Heights, N.S.W. 2030, Sydney, Tel.: 0061-2-3718877, 3710860, Fax: 0061-2-3719635, e-mail: sydney@embassy.mzv.cz, web: http://www.mzv.cz/sydney/
--------------------------------------------------------
Takhle nějak si stojí cenovky na Karolínách, za potápění na TOP vraky účtují přirážku 30-50%, dle možností vyzvednout nějaký z artefaktů / hrníčky,náboje,.... /, rozpohyboval jsem komunikaci s Nikem, jedním z dive guidů, myslím, že to bude týpek a docela kousek.
Takže něco z vydolovanejch ceníků.
2-Tank dive p/p $112.00
3rd or 4th tank day dive p/p $40.00
1-Tank night dive p/p $68.00
1-Tank day dive p/p $68.00
1-Tank Mandarin Fish dive p/p $58.00
1-Tank Shark Feed p/p (10 divers min) $85.00
1-Tank wreck dive p/p $ 88.00-112.00
Guided snorkeling p/p (includes snack) $50.00
Boat rider p/p (Includes snacks) $17.00
32% Nitrox (per 3000 psi 80 cu. ft. tank) Free when diving at Yap divers.
All dives include: tanks, weights/belt, towel, hot tea, water, guide and boat.
Night dive includes dive light + above.
2-tank dives include: snack + above.
Uvidíme, jednáme a čaj na leštince Vasa
-------------------------------------------------------
Krátký úryvek z knížky Petera Katze má naladit všechny Truuuuukisty-Chuuuukisty na správnou strunku.
Přistáváme konečně na Moenu v Trucké Laguně. Od poslední naší návštěvy zde došlo k převratným změnám. Za prvé změnili jména ostrovů, a tak místo na Truku jsme v Chuuk State. Dále zde zrušili prohibici a pivo i liguére jsou k dostání všude. Tím se zařadili mezi vyspělé civilizované země. Dalším šokem je, že v nejdražším hotelu neteče letos v koupelnách sladká voda, ale pouze brakická, neboli napůl slaná. Tím použití mýdla nepřipadá v úvahu, což nás tedy nijak zvlášf nermoutí, ale na druhou stranu to znamená, že není v čem opláchnout věci po potápění. Znamená to, že neoprény nám do druhého dne neuschnou a zápach z neoprénových botek po týdnu potápění předčí i ty nejčernější předpovědi.
V potápěčské společnosti se domlouváme, že tentokráte bychom chtěli proniknout hlouběji do potopených lodí a natočit i temná zákoutí, kde jsme ještě nebyli. A tak se druhý den zrána noříme na vrak lodi Kensho Maru. Chodbami proplouváme do strojovny v hloubce 28 metrů. Je to zážitek jak z verneovky. Je zde trochu šero a vznášíme se nad ochozy a schodišti kolem obrovského motoru. Vedle mosazných manometrů leží srovnané nářadí: Na nýtovaných stěnách s dosud zasklenými okénky jsou upevněny náhradní součástky motoru a ve stropních lampách nad ochozy jsou dosud neukradené žárovky. Náš podvodní průvodce nám ukazuje misku na rýži, v které jsou tyčinky, a podle barvy a váhy jsou asi ze slonoviny. Pak proplouváme ještě několika místnostmi, kde filmujeme trestuhodný nepořádek: lodní lampy, láhve, nádobí a lodní telegrafy. Když se zář filmového světla mění na doutnavku, je čas k návratu na hladinu.
Další kousek vylovíme zase příště Vasa
---------------------------------------------------------
Třeba obyvatelé ostrova Truk v Mikronésii. Dámy vědí, jak své milence rozpálit, a to doslova. Dřív k tomu využívaly trochu rozdrceného kořene chlebovníkové palmy, kterou na partnerově těle zapálily, později ho nahradily hořící cigaretou. Pánové si pochopitelně nenechají nic líbit, a svým partnerkám jejich péči láskyplně vracejí poškrábáním tváře, pro tento účel speciálně „vypěstovaným“ nehtem na palci. No, proti gustu…
Pánové na ostrově Ponape v Mikronésii vymysleli způsob, jak si usnadnit práci. Část zodpovědnosti za partnerčino dosažení vrcholu delegovali na malé místní obyvatele. Malé, ale šikovné, jak by jistě potvrdily dámy. Konkrétně se jedná o speciální druh mravenců, kteří se svými kusadly umí mimořádně dobře zacházet. Stačilo dát jednoho takového malého pomocníka na klitoris milenky a on už si věděl rady! Prý po jeho kousnutí přišlo sice krátké, leč maximální vzrušení! Jako další tip na to, jak přivést partnerku do extáze, by pánové z Ponape nejspíš doporučili malou rybku. Pustit ji do vaginy a „dolovat“ ji jazykem ven, to byla podle nich ta pravá předehra…
Některé kmeny v Tichomoří ale i jinde využívali v šestnáctém století pomoc jiného živého tvora. Aby jejich „nádobíčko“ nabralo na velikosti, „prudili“ hada tak dlouho, dokud na ně nezaútočil a neuštkl je přímo do penisu. Chlapík, co podstoupil takovou „operaci“, se sice následujícího půlroku svíjel v bolestech, ale jeho úd byl mnohem mohutnější, což bylo také patřičně oceněno ženou.
Co k tomu říct ?? Jednoduše někdo to rád drsné!
čau a hezkej víkend
---------------------------------------------------
máme tady další kousek faktografií o místě našeho příštího výletu za železem pod vodu.
Je pravda, že na místě zažijeme i něco jiného-teda doufám.
Jediný systém autobusové dopravy funguje na ostrově Yap. Na ostrově Weno (Chuuk) a Yap je k dispozici taxislužba. Na větších ostrovech je možné půjčit osobní automobil. Mimo města je kvalita silnic většinou neuspokojivá. Situace se zhoršuje po přívalových deštích. V zemi se jezdí vpravo, i když na cestách se vyskytují i automobily, které mají řízení uzpůsobeno pro jízdu vlevo. V zemi neexistuje asistenční služba pro automobilisty.
Nejobvyklejším způsobem cestování mezi ostrovy je rozšířený systém lodní dopravy.
Úroveň kriminality v zemi je nízká, ale vyskytují se případy občasných kapesních krádeží. V Mikronésii není zvykem nosit plážové oblečení mimo hotelové komplexy. V případě porušení tohoto pravidla se mohou vyskytnout slovní útoky zejména proti ženám, které se prochází v příliš odvážných plážových oděvech mimo turistická místa.
Další informace o Mikronésii je možné zjistit na internetové stráce www.visit-micronesia.fm.
Mikronésie - Generální konzulát Sydney
Generální konzulát České republiky v Austrálii
Consulate General of the Czech Republic
169 Military Road, Dover Heights, Sydney
NSW 2030
tel: 0061/2/93718878 - sekretariát GK přímá linka 93710860
fax: 0061/2/93719635
e-mail: sydney@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/sydney
Vedoucí úřadu: Mgr. Vít KOLÁŘ
Funkce: generální konzul
Působnost úřadu: konzulární pro Australské společenství s výjimkou Australian Capital Territory - hlavního města Canberry a okolí a rovněž států Victoria a Tasmania, Nový Zéland, Cookovy ostrovy, Fidži, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Mikronéskou federaci, Nauru, Nezávislý stát Samou, Šalomounovy ostrovy, Tongu, Tuvalu a Vanuatu
Časový posun: +8 hod. v době letního času
+10 hod. v době zimního času
Provozní hodiny úřadu: pondělí - pátek: 07.45 - 16.15
úřední hodiny pro veřejnost: úterý: 09.00 - 11.30 a 13.30 - 15.30
středa: 09.00 - 11.30
Zdroj MZV
čau a hezkej týden V
Skončili jsem pár kousků seriálů o tom, jak se dostalo na Truku, vlastně teď už Chuuku, železo na dno a nyní jsou na řadě reálie, čerpané z MZV ČR.
---------------------------------------------------------
Federativní republika Mikronésie je ostrovní stát v západní části Tichého oceánu. Rozloha pevniny činí 274 čtverečních kilometrů. Stát se skládá ze čtyř hlavních souostroví Yap, Chuuk, Pohnpei a Korsrae.
Země má cca 114.000 obyvatel z nichž většina je mirkonéského nebo polynéského původu.
Hlavní město je Palikir.
V Mikronésii je konstituční demokracie a země je volné asociaci s USA.
Hlavními průmysly je zpracování kopry, rybolov a turistika. Významné příjmy přicházejí z hospodářské pomoci od USA.
Telefonní kód země je 691.
Elektrické napětí je 120V, 60 Hz.
V Mikronésii je britský systém vah a míry.
V zemi je tropické klima. Mikronésii je možné navštívit kdykoliv během roku. Průměrná teplota je stabilních 27C. Pouze v období července - listopadu je větší vlhkost. V zemi se nerozlišuje vysoká a nízká turistická sezózna.
Hlavními vstupními branami do země je letecké spojení z Havaje, Guamu a Manily. Z Havaje a Guamu létá společnost Continetnal Airlines.
Jediný systém autobusové dopravy funguje na ostrově Yap. Na ostrově Weno (Chuuk) a Yap je k dispozici taxislužba. Na větších ostrovech je možné půjčit osobní automobil. Mimo města je kvalita silnic většinou neuspokojivá. Situace se zhoršuje po přívalových deštích. V zemi se jezdí vpravo, i když na cestách se vyskytují i automobily, které mají řízení uzpůsobeno pro jízdu vlevo. V zemi neexistuje asistenční služba pro automobilisty.
Nejobvyklejším způsobem cestování mezi ostrovy je rozšířený systém lodní dopravy.
Úroveň kriminality v zemi je nízká, ale vyskytují se případy občasných kapesních krádeží. V Mikronésii není zvykem nosit plážové oblečení mimo hotelové komplexy. V případě porušení tohoto pravidla se mohou vyskytnout slovní útoky zejména proti ženám, které se prochází v příliš odvážných plážových oděvech mimo turistická místa.
Takže se není čeho bát ? hezkej víkend V
------------------------------------------------------------
Finále je tady a celá akce končí.Posádky těch amerických bombardérů, které přilétaly nad Truk po prvním útoku a měly za cíle japonské válečné lodě na laguně, byly zklamány – hemžilo se tam sice dopravními parníky (asi 50 lodí), ale jinak jen křižníky a torpédoborci, které už vyplouvaly na moře, aby unikly. Takto se podařilo při prvních útocích zasáhnout jen školní křižník KATÓRI a torpédoborce MAIKAZE a NÓWAKI, které však přesto unikly. Odpoledne téhož dne se však tato skupina dostala před hlavně Spruanceova rychlého oddílu, který potopil KATÓRI a MAIKAZE, nato i minolovku ŠÓNAN MARU 15, ale NÓWAKI, ač ostřelován nejtěžšími děly lodi IOWA, unikl. Ponorka SKATE však potopila ještě křižník AGANÓ, jehož posádka se z většiny zachránila na torpédoborci OITE.
Útoky amerických letadel na Truk pokračovaly do večerních hodin a byly úspěšné – byly potopeny lehký křižník NAKA, pomocné křižníky AKAGI MARU, AIKÓKU MARU a KIJÓZUMI MARU, staré torpédoborce TAČIKAZE, FUMIKAZE a OITE (zahynula i většina trosečníků z křižníku AGANÓ). Vcelku se Američanům podařilo při 30 náletech ve dnech 17. a 18. února potopit 2 křižníky, 3 pomocné křižníky, 4 torpédoborce, 2 ponorkové tendry, letadlový transport, 5 tankerů a 19 dopravních lodí a zničit asi 250 japonských letadel, zatímco sami ztratili jen 32 strojů.
Když Američané odletěli, ještě večer 18. února začaly záchranné práce – čluny přivážely k břehu trosečníky, v džungli pátraly oddíly po pilotech, kterým se podařilo dostat se na padáku ze sestřelených strojů, do moře se řítících letadel. Provizorní lazarety se zaplnily, sténání a nářek bylo slyšet odevšad. Přijely technické oddíly a co se dalo zachránit pro další válečnou potřebu, to odvezly.
Po dvou týdnech byl klid. Jako by se kolem ostrova nikdy nepřehnala válka.
A tento klid zůstal na Truku dodnes.Čeká na nás, termín byl vybrán a členů skupiny je zatím šest.čaj V
A jdeme do finále - 17.února před úsvitem se Spruanceho loďstvo nacházelo asi 100 mil (180 km) severovýchodně od Truku. Už předtím ale admirál vydělil ze svazu rychlou operační skupinu (TG 50.3) ve složení: bitevní lodě NEW JERSEY a IOWA, letadlová loď COWPENS, křižníky MINNEAPOLIS a NEW ORLEANS a 4 torpédoborce, jíž sám velel a která měla likvidovat plavidla unikající od Truku po leteckém útoku. Z Task Force 58 pak 72 stíhaček vystartovalo ještě za předjitřní tmy, tedy tak, aby byly stroje nad základnou těsně po rozednění, kdy byly cíle nejmarkantnější. Úkolem těchto letounů bylo zničení co největšího počtu japonských stíhaček ještě před tím, než přiletí formace amerických bombardérů.
Japonci měli tou dobou na Truku následující letecké síly (přibližně): 68 strojů na ostrově Moen, 27 na Dublonu, 20 na Etenu a nejméně 46 strojů na Paramu (tj. celkem 161 bojeschopných letadel) a dalších 180 letounů na Etenu čekajících na piloty, na opravu apod., tedy zatím neschopných boje. Posádky okamžitě použitelných letounů měly předběžnou pohotovost, neboť útok nepřítele se čekal. A tedy když hlídky zpozorovaly blížící se americké stíhačky, odstartovalo 45 japonských letounů k přímému boji. Dalších asi 40 strojů sice vzlétlo poté, co se je podařilo dotankovat, ale tyto se staly nejčastějšími terči a obětmi amerických leteckých kanónů a kulometů.
Přes odpor, který Japonci kladli, se útok Američanů vydařil dokonale – na zemi či ve vzduchu bylo rozstříleno nebo zapáleno asi 70 japonských strojů, a když přiletěly námořní bombardéry – 18 strojů (Grumman) Avenger, zůstalo v troskách na zemi dalších přibližně 190 nepřátelských letadel. Přitom ztráty Američanů v této fázi činily jen 4 stroje. Avšak několik japonských torpédových letadel typu Kate se americkému útoku vyhnulo a uniklo nad moře, kde se jim podařilo americkou flotilu vypátrat a jeden z nich dokonce zasáhl novou letadlovou loď INTREPID (CV11, typ ESSEX – do služby vstoupila teprve 16. srpna 1943), která pak musela na několik měsíců do opravy. Další kousek historie zase příště.
Neděli nemám moc rád, i když ta dnešní docela ušla.Tak se mějte Vašek
----------------------------------------------------------
Konečně můžeme pokračovat v našem příběhu o pár dnech, které poslaly ke dnu víc železa, než celý dosavadní průběh války v Tichomoří.
Jak nebezpečnými základnami jsou Truk a Ponape, dokázala akce Japonců, kdy toliko šest námořních letadel ze Saipanu – po dlouhém letu, s tankovacím mezipřistáním na Ponape – zaútočilo v noci 12. února t. r. na velká vojenská skladiště na těsně předtím dobytém ostrově Roi a téměř celá je zničila, aniž se Američanům podařilo sestřelit jediný z japonských hydroplánů!
Základny na atolech Truk a Ponape v té době už snímkovaly stroje 7. letecké armády. Přelety nepřátelských letounů však Japoncům naznačily, že Američané mají o tyto ostrovy zvýšený zájem. Nemýlili se. Američané si podle vyhodnocených snímků z onoho Liberatoru ověřili, že mezi ostrovy atolu kotví nejen jedna ze dvou obrovských bitevních lodí typu MUSAŠI, ale také 2 letadlové lodě, několik těžkých a 4 lehké křižníky, zřejmě 20 torpédoborců, 12 ponorek a okolo 50 dopravních a pomocných lodí.
Než ale Američané zaútočili, velitel této skupiny na Truku, admirál Kóga, stačil část onoho loďstva odvelet jinam, a jakmile začali Američané postupovat horní obastí Oceánie (Mikronésie), poslal mnoho dalších svých plavidel mezi Palauské ostrovy východně od Filipín, kde ostatně hrozil postup MacArthurových sil od Nové Guineje, a tedy by tam tyto jednotky mohli Japonci výtečně upotřebit. Nu a poté, co 4. února přeletěl nad Trukem výzvědný Liberator vyslaný z 850 mil vzdáleného Boungainville, vydal Kóga rozkaz, aby se k ostrovům Palau přesunula další jeho plavidla, ta nejvýznamnější – nejsilnější, a sám se s MUSAŠI vydal k Japonsku. Tudíž v polovině měsíce zůstaly v laguně atolu Truk jen dopravní lodě a několik druhořadých a lehkých jednotek, jejichž přeplutí do bezpečí se ostatně plánovalo také.
Zatímco na Ponape se pak vrhly stroje 7. letecké armády generálmajora W. H. Halea, podporované mj. letadlovými loděmi SARATOGA, PRINCETON a LANGELEY (Task Group 58.4 – velitel kontradmirál S. P. Ginder), a po pěti útocích ve dnech 15.–26. února letiště na Ponape zlikvidovaly, Truk dostaly „na starosti“ letecké síly 5. flotily, tedy stroje na 9 letadlových lodí viceadmirála M. A. Mitschera, chráněných 6 bitevními plavidly, 6 těžkými a 4 lehkými křižníky, 28 torpédoborci a provázených trénem zásobovacích aj. pomocných jednotek. Těmi letadlovými loděmi (hlavní části Task Force 58) nasazenými proti Truku byly ENTERPRISE, YORKTOWN a BELLEA WOOD (tyto tvořily Task Group = TG 58.1 – vel. kontradmirál J. W. „Black Jack“ Reeves Jr.), ESSEX, INTREPID a CABOT (TG 58.2 – vel. kontradmirál A. E. Montgomery) a BUNKER HILL, MONTEREY a COWPENS (TG 58.3 – vel. kontradmirál F. C. Sherman). Lodě nesly na svých palubách 276 stíhaček, 167 lehkých námořních bombardérů a 126 torpédových letounů (celkem 569 strojů). Task Groups 58.1, 58.2 a 58.3 se 15. února soustředily severně od atolu Eniwetokm, aby tam natankovaly z 5 zásobovacích plavidel, načež se v doprovodu bitevních lodí, křižníků, torpédoborců. vydaly k Truku. Finální část této operace 5. flotily začala 17. února.
A to bylo tedy něco, čaj Vasa
teď se pomalounku pustíme do pitvání časového úseku, který proměnil tento zapomenutý kousek světa na místo největší skládky podmořského železa na světě.Tímto rájem se v letech 1941–1945 přehnala válka, dokonce několikrát. V únoru r. 1944 byl důvodem drtivé akce Američanů v těchto končinách jejich rychlý postup vůči Japoncům ze středního do západního Pacifiku. Gilbertovy ostrovy, atol Tarawa, Marshallovy ostrovy., Kwajalein, to byly milníky jejich „skoků na Tichém oceáně“ od r. 1942, teď přišly na řadu atoly Eniwetok a Truk.
Na Truku byla jedna z nejvýznamnějších japonských základen vůbec a hlavní japonská tichooceánská báze, podřízená přímo vrchnímu velení císařských braných sil. Začátkem r. 1944 tu bylo i kotviště IV. flotily, která stále představovala vážnou hrozbu americkým silám. Základna loďstva se společně s letišti rozkládala na ploše 70 km2, chráněna nejen obrannými bateriemi, kulometnými hnízdy a kanóny plavidel lodí na hladině laguny, ale také bujnou místní vegetací, mnohem účinnější než např. standardní maskovací sítě. Na osmnácti ostrovech uvnitř atolu bylo k boji připraveno na 15.000 císařských vojáků, byly tam stovky stíhaček, bombardérů a dopravních strojů, desítky válečných lodí, sklady pohonných hmot a munice, pracovalo tu komunikační centrum s dosahem po celém Pacifiku. Ano, Spojenci v Pacifiku museli toto „hnízdo odporu“ zlikvidovat.
Američané původně plánovali vylodění na atolu Eniwetok (operace CATCHPOLE), který nebyl tak těžkým „soustem“, ale až na začátek května r. 1944 – zdar akce by jim umožnil získat jednak úplnou kontrolu nad Marshallovým souostrovím, jednak by Eniwetok mohli učinit východiskem dalšího postupu v oblasti, zejména k Marianám. Jenže hrozilo, že Japoncům se do té doby podaří obranu atolu významně posílit, zatímco Američané by k pozdějšímu útoku museli složitě přeskupovat síly! Proto admirál R. A. Spruance – velitel 5. americké flotily, která v tomto prostoru operovala (invaze na Marshallovy ostrovy aj.) – už po skončení dobývání atolu Kwajalein (4. února) navrhl vrchnímu veliteli amerických námořních v Pacifiku admirálu Ch. Nimitzovi, aby se v postupu neprodleně pokračovalo a jaksi „z chodu“ se zaútočilo i na Eniwetok. Nimitz pak osobně přiletěl na Kwajalein a návrh, jenž měl vlastně už podobu konkrétního plánu vypracovaného lidmi ze štábu kontradmirála Turnera, s velením 5. flotily projednal. Dal pak souhlas, ale s podmínkou, že před útokem na Eniwetok vyřadí americká letadla japonská letiště právě na atolu Truk (od Eniwetoku 670 mil – Východní Karolíny), a také na Ponape (od Eniwetoku 360 mil – Střední Karolíny). Z bou totiž hrozilo Američanům při útoku na Eniwetok nebezpečí leteckých a námořních mocných rušivých akcí. S napadením asi 1 000 mil vzdáleného Saipanu na Marianách se počítalo už dříve.
čauec zase zejtra Vasa
A pomalu se začneme prokousávat historií, která učinila z Truku, to čím je dnes.Tedy rájem pro potápky.Americký nálet s krycím názvem Hailstorm ve dnech 17.- 18. února 1944 udělal z Truku jeden z největších hřbitovů námořní, letecké a armádní techniky všech dob. Dodnes tam na dně, v hloubce 10–200 metrů, ale i v mělké vodě při pobřeží spočívá na 60 lodí a kolem 300 letadel, také desítky tanků, aut, zbraně všech druhů, kalibrů. ve stavu a pozicích, v jakých zůstaly v onom předposledním roce války.
Za těmito rozpadajícími se svědky dávné válečné minulosti neustále jezdí cizinci – hlavně Američané, a ještě více Japonci, ale objeví se tu i Evropané. Z Japonska, USA a Austrálie sem na výletních lodích připlouvají jednak běžní turisté, kteří pak na toto „muzeum“ pohlížejí sice vzrušeně, ale jinak s prostou laickou zvědavostí, jednak potomci těch, kteří tu kdysi bojovali a případně ztratili život, jednak odborníci na historii vojenství, v oboru zbraní, válečných plavidel, letadel, plavidel a jednak samozřejmě vrakoví potápěči (mezi nimi i Evropané). Ti také vesměs vědí, co tady mohou nalézt a vyfotografovat (neboť brát a odvážet cokoliv z tohoto válečného reliktu je přísně zakázáno a ještě přísněji postihováno), ale vědí to i zamlklí pánové znalí vojenské techniky, kteří bez vzrušení, ale o to pozorněji a soustředěněji prohlížejí tu kus letadla ležící u břehu pod koruny palem, tam zase trosky vyhořelého tanku, nechávají se v člunu dopravit ke zbytku dopravní lodi, jejíž můstek ještě trčí z vody.
Truk patří k Mikronésii a asi 40 000 zdejších obyvatel žije jednak z výměny zboží, jednak z turistického ruchu, jednak z hospodářské podpory, kterou poskytují Spojené státy. Vysoká životní úroveň tu není, ale turisté a další návštěvníci si nemohou stěžovat, že by o ně nebylo postaráno. Ostatně zas tolik jich nepřijíždí – řádově stovky ročně. Převažují ti, kteří o někdejších válečných událostech na Truku vědí, ba mnozí do podrobností znají, jak tato základna v systému japonských branných sil fungovala. A tito erudovaní, náročnější návštěvníci Truku vědí, že už musí trochu pospíchat – stav všeho se tu zhoršuje, rez postupuje. I pod hladinou, ve vodě okolo 30 stupňů teplé, připomínají mnohé lodě, natož zbraně na nich, palubní části, kusy čehosi, co sice kdysi sloužilo nějakému účelu a bylo funkční, ale dnes se mění v beztvarou zkamenělou hmotu obrostlou řasami a droboučkými korály. I kostry už mizejí. Stále však je toto válečné vrakoviště spojnicí mezi přítomností a minulostí, stále ještě dokládá, jak a čím se tehdy bojovalo, jak absolutně krutá byla válka, třebaže vedená „jen“ konvenčními zbraněmi.
Ano, i tady si budeme moci ještě na historii sáhnout rukama, ale – zkusíme to nechat i pro příští. čauec V+sa
Jelikož je cesta na Truk kapku komplikovanější, letí se buďto přes Austrálii, nebo Manilu na Filipínách, poté na Guam a konečně na Truk.Pokud bychom bychom letěli ještě letos, je potřebné vízum do USA protože můžeme letět přes výsostné území Států a to jeden zájemce o Truk nemá. Tato povinnost ale koncem roku padne, takže můžeme frčet bez limitů.Uzávěrku skupiny co se týká počtu vidím do konce června, pak už musíme máknout naplno na letenkách,zajistit slušné ubytování a dobré potápěčské průvodce.Plánujte moji milí, skupinka bude menší až komorní, kdo pozdě přijde, holt nepoletí. A teď už konečně další příděl dat o Truku a Micronesii.
Federativní státy Mikronésie jsou federativní republikou, suverénním státem ve volném společenství se Spojenými státy americkými, nacházejícím se severovýchodně od Papuy-Nové Guineje v Tichém oceánu.
Mironésie byla původně součástí Poručenského území Tichomořské ostrovy, poručenského území OSN pod správou USA. V roce 1979 se osamostatnila v rámci poručnického území a v roce 1986 získala nezávislost na základě Dohody o volném přidružení s USA.
Stát Mikronésie je součástí stejnojmenného regionu, který je tvořen stovkami malých ostrovů rozdělených do sedmi teritorií.
Federativní státy Mikronésie jsou federativní republikou skládající se ze čtyř spolkových států: Yap, Chuuk (do roku 1990 Truk), Pohnpei (do listopadu 1984 Ponape) a Kosrae.
Mikronésie byla osídlena před více než 4 000 lety. Původní decentralizovaný rodový systém se vyvinul v ekonomicky a nábožensky centralizované impérium se sídlem na ostrově Yap.
V okolí Nan Madol, který se díky umístění na umělých ostrovech propojených sítí kanálů část nazývá Benátkami Pacifiku, který byl v době centralistické vlády Sadelurské dynastie v letech 500 až 1500 používán obřadní a správní centrum žilo dle odhadů kolem 25 000 lidí. Po roce 1500 se centralistický systém vlády v oblasti Pohnpei rozpadl.
Pro Evropu objevili oblast dnešní Mikronésie Portugalci. V 16. století oblast ovládalo Španělsko. V roce 1899 byla podstoupena Německu a od roku 1914 Japonsku. Od roku 1949 byla pod správou OSN vykonávanou USA jako součást Poručenského území Tichomořské ostrovy.
Během druhé světové války zde byla umístěna větší část Japonské flotily. V roce 1944 během operace Hailstone byly Japonské síly zničeny.
10. května 1979 se čtyři oblasti Poručnického území Tichomořské ostrovy spojilo a vytvořilo současný státní celek. V roce 1986 uzavřela federace dohodu o volném přidružení k USA, která měnila dosavadní status v oblasti Mikronéské bezpečnosti z poručnictví na nezávislost.
Vlajka Mikronésie je modrá, protože jsou její ostrovy obklopeny mořem a její čtyři hvězdy prezentují členy federace.
čaj Vasa
Dříve japonská vojenská základna, nyní klidný ráj na zemi a potápěčský cíl.
Karolíny jsou malebné jako celá Mikronésie. Je to asi tisíc korálových a sopečných ostrovů a ostrůvků na západě Tichého oceánu, o celkové rozloze 1 185 km2, s asi 140 000 obyvatel – samozřejmě bez turistů a rekreantů. Těchto asi tisíc ostrovů a ostrůvků tvoří osmačtyřicet archipelagů, mezi které patří i Východní Karolíny.
Ve Východních Karolínách leží atol Truk, druhý největší (po Ponape) v tomto souostroví. Truk – fantaskně nádherná scenerie s blankytnou oblohou, s azurovým, jemně napěněným mořem, bílými břichy mračen, košatými, naježenými palmami a pruhy písku na pobřežích ostrůvků atolu. Dnes ráj výletníků a specialistů na válečnou historii, ale také – ač jsou domorodci už hodně amerikanizovaní – stále jedno z center místního lidového umění tkalcovského (je tu nadále veden matriarchát), ukazují se (a prodávají) staré tradiční námořní mapy zhotovené z palmových žeber a škeblí.A další kousek zase příště. V
|
Autor:  Datum: 10.09.2008 09:32:19 Datum úpravy: 08.10.2008 09:40:19
|
|
|
