|
MALEDIVY-SSD VIII.
|
5.DEN 1.PROSINCE 2011 – ČEKÁNÍ NA VELKÉHO
Jak šli všichni zodpovědně odpočívat, nabít si baterky vydatným spánkem, tak i všichni zodpovědně byli přesně v 6:30 na brífinku před prvním ranním ponorem. Měla nás čekat „rybí školka“, tedy barevný svět podmořského života.
PONOR ČÍSLO 8 - KUDARAH THILA
A byl tady prosinec a první prosincový ponor. Při brífinku nákres lokality vypadal jako, no Hanka to charakterizovala slovy: „Dádo ty se jen dívej, a nekomentuj to!“. Mělo jít, o takové malé akváriu. Taky to akvárium bylo.
Šlo o ponor, který byl na skále, která vystupovala z hloubky a délka kolem dokola byla okolo 60 metrů. Ihned po zanoření jsme viděli pěkně velkého tuňáka. A pak to začalo. Velká hejna pestrobarevných ryb okolo nás, které se námi vůbec nenechaly vykolejit. Naplavávali jsme do nich, oni se nám elegantně vyhnuly, my jsme se dost často objevili ve středu hejna, stali jsme se jejich součástí. Pod převisem se objevili dva pěkně velcí kanicové. Bylo stále na co koukat. Prý projel okolo i malý žralok. Nechali jsme s Mildou skupiny odjet, aby měl klid na filmování. A že bylo co filmovat.
Některé skupiny jsme potkali, jak plavou kolečko po druhé, ale nás nic nevyvedlo z klidu. Barevný život byl nádherný. Vyplatilo se sednout si na dno a koukat se kolem dokola. Bylo stále se na co dívat, bylo neustále něco nového, barevného, krásného.
Z toho kochání jsme si ani neuvědomovali, jak ten čas běží a spíše, jak nám z lahví mizí vzduch. Ještě, že nám nenaskočila dekokomprese, protože nevím, na jakém vzduchu bychom ji dělali. Snad bychom si museli nějak syntetizovat kyslík z mořské vody. Milda minimum vzduchu, já jsem už měl připravenou automatiku, že mu dám čuchnout. On to však dodělal na vzduch svůj a zbylo mu tam snad 5 barů, tak na několik nadechnutí. Já tam neměl o moc více. Stálo to však za to. Nádhera !
Po vynoření jsme si vzali ploutve, masku a šnorchl z doprovodné lodi, protože jsme se vydali hledat žraloka velkého. Vše mělo probíhat z naší hlavní lodě. Cestou při hledání jsme pozorovali hejna delfínů, létající ryby, krásné hotelové resorty, vypadající přesně, jako v katalozích. Čekání bylo nekonečné. Loď se již obracela s tím, že to vzdávají. Z ničeho nic se na vedlejší lodi lidičky nastrojili a naskákali do vody. Nastal chaos, zmatek, ale přesto jsme ho viděli. Ano my jsme se potkali se žralokem velrybím. Fantastické zvíře, které svojí mohutností budí respekt. Po chvilce nám zmizel, protože ho vystrašilo to velké množství koupáčů a dokonce i potápěčů, kteří se ho jali pronásledovat i do větší hloubky. On měl hlad a chtěl se najíst. My jsme mu to svojí přítomností nedovolili. Odjel si někam jinam, kde měl větší klid. Nalezli jsme na loď, kousek popojeli a znovu do vody. Znovu mezi mačkající se dav. Ale byli jsme odměněni, protože přijeli dva. Ty to přestalo bavit snad ještě rychleji. Tak tedy znovu na loď a počkat, jestli se něco znovu neobjeví. Naše trpělivost byla odměněna. Lidičky z ostatních lodí naskákali do vody a sledovali žraloka těsně pod hladinou. My jsme však chvilku počkali a udělali jsme dobře. Loďka nás zavezla kousek před něho. Ihned po skoku do vody se objevila jeho tlama, tak ve výšce mojich ploutví. Snažil jsem se mu podívat do oka. Byl to nádherný pohled. Projel pode mnou, stačilo natáhnout ruku a dotknul bych se ho. Jeden turista to udělal, a on mu to vrátil mrsknutím ocasu, až tak, že mu vyrazil masku a šnorchl. Takto jsme s ním plavali řádku minut. Pohyboval se na mělčině, jen těch lidí bylo hrozně moc. Pak ho to přestalo bavit, obrátil se na hloubku a pomalu zmizel. Doplavali jsme k naší lodi. Ani jsme na ní nestačili vylézt. Žralok velrybí se objevil těsně pod naší lodí. Světelné paprsky byly namířeny na něj, vypadalo to jako nějaký úkaz z nebes.
Nádhera, která se nedá popsat. Fantastický zážitek. Kdo nezažije, neuvěří. Stačilo natáhnout ruku a člověk by se ho opravdu mohl dotýkat. Toho největšího žraloka, který se pohybuje ve světových mořích. Byl to jeden z vrcholů celé naší plavby. A to jsme ještě nevěděli, že nebyl poslední.
PONOR ČÍSLO 9 - KUDIMAA WRECK
Po tom jsme se pokochali sledováním žraloka velrybího, neboli velkého, jsme se demokraticky rozhodovali, co budeme potápět dále. Protože jsme se žraloka celkem nabažili, tak se rozhodlo, že se pojede na vrak.
Vrak byl uměle potopen nedaleko většího resortu, kam jezdí turisté na dovolenou. Maminy se zkrášlují ve fitku utíkáním na pásu či jiným trýzněním těla, a taťkové se noří do hlubin.
Ze začátku je velice pestrá korálová zahrada, která končí asi ve 30 metrech, kde se objevuje vrak, který stojí ve vzpřímené poloze. Naplavali jsme na jeho pravobok a vydali se k lodnímu šroubu. Tak jako obvykle jsem nelenil a šroub jsem si pohladil. Pokračovali jsme dál a na levoboku těsně u kýlu odpočíval rejnok. Milda si ho natáčel, až ho to přestalo bavit a zmizel pod kýlem. Pokračovali jsme dál kolem jednoho ze 3 otvorů do vnitřku lodi. Dojel jsem za průvodcem, že pojedeme s Mildou dovnitř, aby mohl v pohodě filmovat v čisté vodě. OK znamenalo, že jsme tam najeli. Za malou chvilku tam bylo s námi asi tak dalších 15 lidí a naprosto zkaleno. Z tohoto důvodu jsme vnitřek vraku co nejrychleji opustili. Vrátili jsme se na záď, kde jsem proplouval nástavbou. Na zádi byly i perutýni a další haveť. Začali jsme se vracet k přídi, ale ještě pár záběrů kousek od lodi, aby byla vidět její majestátnost. Tam jsme také byli nejhlouběji, více než 37 metrů. Protože jsme se pohybovali ve větší hloubce, začalo naskakovat deko. Vystoupali jsme kousek výš a jeli směrem k přídi. Znovu záběr na loď, a návrat na nástavbu. Pomalu jsme začali ponor ukončovat. Ještě jsme se při vysycování kochali korálovou zahradou, a pěkně nám to tam utíkalo. Po bezpečnostní zastávce jsme se vynořili a v lahvích vzduchu zase tak akorát právě tak asi jenom na to vynoření.
|
Autor:  Datum: 18.12.2011 09:03:30 Datum úpravy: 18.12.2011 11:28:40
|
|
|
